V první řadě bych chtěla moc poděkovat za to, že jsem byla přizvána do štábu a mohla se na tomto skvělém klipu podílet.
O kameru se postaral profík Kryštof Emerich Maixner, o produkci a výtvarné zpracování Lucie Labajová, úspěšná česká scénografka a náš tým doplnil kamarád Jirka. Ten pomáhal s čím bylo potřeba a jeho funkci jsme nakonec nazvali animátor, jelikož to je člověk, s kterým se nikdy nenudíte. Samozřejmě nesmím opomenout velitele výpravy a strůjce celého natáčení skvělého hudebníka Žil Moc, který si ve svém klipu také zahrál hlavní roli. Já byla kostymérka a maskérka, takže jsem celou dobu pobíhala okolo, drátkovala, přišívala a hlídala, aby vše bylo na svém místě.
Don Quijotovské téma svádělo vyhrát si s kostýmem, který jsme s Luckou navrhovaly a vyráběly společně. Štít a brnění sestávalo z různých součástek a zajímavých plechů ze šroťáku. Vše jsme připevňovali na moderní oblečení, takže vznikl zajímavý kontrast a novodobý rytíř mohl vyrazit na svou pouť stylově zakončenou bojem s větrnými mlýny.
Já kostým doplnila o výrazný šperk. Jeho výrobu jsem započala už docela dávno s myšlenkou využití zbytkových řetízků, které už těžko hledaly jiné uplatnění. Nakonec, jsem z něj udělala právě kvůli natáčení velkolepější dílo a sama se s ním vyzdobila na premiéru klipu.
Naším prvním cílem výpravy byla zřícenina mlýnu u obce Příčovy. Je to jeden z nejstarších a největších mlýnů s kruhovým půdorysem nejen v České republice, ale dokonce i v Evropě. Místo je to opravdu nevídaně krásné. Natáčení zde byl zajímavý proces, ovšem je v něm plno práce a čas se krátil velice rychle.
Za tmy přišly na řadu plánované noční scény. Vyslali jsme Jirku oblečeného do kápě, s maskou na obličeji a hořící loučí v ruce, aby si stoupl doprostřed pole. Pokud šel někdo okolo, doufáme, že z toho nemá do teď noční můry. Scenérie to byla totiž velice děsivá, zvlášť pro lidi, kteří by nevěděli, co tam tvoříme.
Na spánek moc času nezbylo, utábořili jsme se uprostřed kruhové stavby. Ten minimální čas, co jsme měli, nám „zpříjemňoval“ začínající déšť a všude okolo pobíhající skauti, kteří měli noční bojovku.
Ještě za tmy jsme vyráželi na šroťák a doufali, že déšť přestane. Měli jsme tam domluvenou návštěvu v brzkých ranních hodinách, ještě před pravidelným otevíracím časem. Bohužel pršet nepřestalo, ale scénám v obklopení starého kovového šrotu déšť vlastně dodával tu správnou atmosféru. Nejvíce to asi mrzelo mě, protože jsem se těšila, že se vydám na lov různých zajímavých komponentů, které bych využila ve své tvorbě. Však déšť byl tak silný, že jsme pod deštníkem natočili jen nutné scény a místo opustili
Poté jsme promoklí a nevyspalí vyrazili k domovu a večer se sešli v našem oblíbeném baru Pyrát na dotočení několika interierových scén.
Bohužel jsem se z časových důvodů nemohla zúčastnit dalšího natáčecího výletu, který se odehrával v okolí řeky Berounky a tak z něj zde nemám fotky, ale alespoň máte důvod si hned teď klip pustit a podívat se na krásné až filmové záběry sami.
Nakonec přikládám fotky z premiéry klipu, která proběhla 3.11.2017 v plzeňském klubu Dominik CAFE.
