Přes 200 let stará výšivka Matyó sice nepochází přímo z Budapeští, ale z východnější oblasti Mezőkövesd. Avšak o tom, že toto krásné národní dědictví žije i v hlavním městě, jsem se přesvědčila hned první den, když jsme zavítali do velké městské tržnice Vasárcsarnok. Ve třech patrech najdete všelijaké tradiční suroviny, ovoce, zeleninu, maso, uzeniny, koření, bufety s tradičními pokrmy a právě suvenýry. No a tak třetina dárkových předmětů byla těmito krásnými květy zdobena. Takže jsem tam se svým ručně vyšitým náhrdelníkem doost zapadla. :) Mezi nejčastější motivy patří pivoňky, růže a tulipány a nejpoužívanějšími barvami jsou zelená a červená. Není divu že se tento ručně vyšívaný kus historie zapsal do seznamu památek UNESCO.
Váže se k ní i pověst, o kterou se s vámi musím podělit. Traduje se, že si čert přišel pro mládence jménem Matyó a odnesl ho do pekla. Jeho děvče moc prosilo, aby ho vrátil zpět. Ale čert byl neoblomný. Až nakonec dal děvčeti šanci. Musí posbírat nejkrásnější letní květy a přinést mu je. No což o to, to by takový problém nebyl, kdyby zrovna nebyla zima. Ale chytrá dívka vymyslela lest a vyšila si krásné květy do zástěry a tak jí byl její milý vrácen.
Fotky s výhledy jsou pořízeny z ochozu nádherné baziliky Sv. Štěpána. Obrovská stavba v sobě skrývá 8500 míst k sezení a interiéru vévodí hlavní oltář se sochou prvního uherského krále Štěpána, jemuž je kostel zasvěcený. My měli štěstí a mohli jsme zde vidět zakončení maďarské křesťanské svatby. Výhled na město byl ohromující, samozřejmě se nedal přehlédnout slavný parlament, ale nás asi nejvíce očarovala zelená střecha secesní budovy Poštovní spořitelny. Ano musím přiznat, že jsme po celý výlet stále obdivovali nejrůznější mozaikové střechy, které u nás nejsou tak běžné.
Smutnější stranu historie města, zde člověk potkával na každém rohu. Pro mě jednou z nejsilnějších připomínek hrůz 2. světové války nebylo nic monumentálního ani extra velkolepého. Byl to jen prostý památník Boty na břehu Dunaje. Jedná se o 60 párů bot vylitých z bronzu, které jsou seřazeny na břehu řeky. Právě zde nacističtí vojáci popravovali a těla padala přímo do vody. Člověk tam stojí uprostřed všech těch krás a najednou náplavku vidí zcela jinak a zalije ho smutek a nepochopení. Shodli jsme se, že představa toho, co se tam opravdu dělo je pro nás spíše jak scifi film než možnost reality. A to ani nemluvím o tom, že na místě prý popravovali hlavně ženy a děti. Bylo to opravdu silné. Zapůsobilo to téměř na všechny, až na pár turistek, co se mezi boty uvelebili a culili se do objektivu fotoaparátu své kamarádky. Hned mi to připomnělo kontroverzní projekt yolocaust.de. Tato stránka je již nečinná, člověk se tam dočte jen reakce lidí. Ale snadno dohledáte koláže právě ze „stylových“ selfieček a fotek turistů bez úcty, pořízených na berlínském památníku holocaustu.
Prošli jsme také židovskou čtvrť, z které bylo za války oplocené ghetto, lidé zde žili v průměru ve 14ti na jednom pokoji. Prohlédli jsme si Velkou synagogu, ale bohužel jsme prošvihli možnost nahlédnout do interiéru. Je to druhá největší synagoga na světě. Víte kde se nachází ta největší? V New Yorku, což by mě asi hned tak nenapadlo. Na dvoře Velké synagogy jsou dva pomníky zemřelým na místech masových hrobů. Opravdu nechutné, že masové hroby umísťovali právě do nejdůležitějšího duchovního místa židovského národa. Dnes zde vše připomíná stříbrná smuteční vrba, která na každém lístku nese vyryté jméno oběti.
No a samozřejmě jsme neminuli nejvýraznější připomínku - za svých dob nejobávanější dům v Budapešti - House of Terror. Budova kde vyslíchali, mučili a popravovali hned ve dvou režimech. Nacisté a komunisté. Černá lišta přidělaná jako markýza na střeše domu hlásí už z dálky, co za hrůzy se zde muselo dít. Vyřezané slovo TERROR a symboly nacistické strany šípových růží a komunistické strany opravdu nepřehlédnete. Dnes se zde nachází muzeum teroru těchto dvou krutovlád, které jsme nakonec nenavštívili z časových důvodů, ale možná by to stejně byla psychicky náročná návštěva. Stačilo se projít kolem a pohlédnout do tváří obětí na fotografiích, které lemují celou fasádu domu.
Den jsme zakončili ve slavných Ruined bars. Určitě velký zážitek. Já už jsem bohužel po celém dni, kdy jsme měli v nohou cca 18 km byla trochu k.o. Hlavně protože jsem celý výlet absolvovala s berlemi, které jsem měla poprvé v životě. První den jsem si na ně musela zvykat. No a tak jsem se v přeplněném a zadýchaném prostředí zmohla jen sezení a popíjení piva. Kdybych nebyla omezená v pohybu, určitě tam prozkoumám více zajímavých detailů interiéru, a prolezu více barů, ale no tak co... příště!!
Ještě nesmí chybět poděkování mým skvělým společníkům, kteří mi neustále něco drželi, podávali, nosili, Klárce za skvělé fotografie a naší nejskvělejší průvodkyni Blance. Ta se úkolu ujala velice svědomitě, všude nás bez problémů zavedla a se vším nás seznámila.
